Poslouchám hudbu a honí se mi hlavou různé myšlenky. O lásce, pokoře, vděčnosti, životě každého jednoho z nás… Přestože je nás na světě tolik, krásné je to, že nejsme stejní. Každý tu máme jinou cestu, jiné poslání.
Měli bychom si uvědomit, že každý jsme originál, který je tu sám za sebe. V každém z nás je něco krásného, něco výjimečného, není třeba se s druhými srovnávat, jestli je někdo lepší, nebo horší. Věřte mi, není…
Všichni se v životě hledáme, někdo se najde dříve, někdo později. Mě to trvalo půl století. Smích…
Přišli jsme na tento svět, abychom se radovali, užívali si každého krásného okamžiku, každého krásného dne.
Není nic důležitějšího, než právě tento přítomný okamžik, který si můžeme plně uvědomit, plně si ho tak prožít. Jen tak můžeme být naplno, teď v přítomnosti šťastní.
Všichni jsme se narodili s krásnou čistou duší. Každý se může najít, v něčem vyniknout a když se všichni spojíme, všichni otevřeme svá srdce, společně tak můžeme tvořit krásnější svět, ve kterém se nám bude lépe žít…
Náš život je jako orchestr, hledáme se, scházíme se, každý máme ve svých rukou jiný nástroj, který je potřeba naladit… Nic nám nespadne jen tak ze dne na den do klína, musíme společně tvořit, společně pilovat a když se společnému tvoření, přes všechny nezdary, dostatečně dlouho věnujeme, dostatečně pilujeme, pak se najdeme, potom můžou přicházet a vznikat doslova zázraky. Je to jako s hudbou… říká se, že hudba, která je tvořena srdcem, nás většinou rozpláče. Myslíte, že ne? Já vím, že ano. Stačí se zastavit, zaposlouchat, časem se staneme víc a víc vnímavější…
Měli bychom si jeden druhého vážit, jeden druhému pomáhat, podělit se společně o zážitky i jídlo.
Někdo rád skládá hudbu, někdo ji zase rád poslouchá. Někdo rád vaří, skládá básně, někdo maluje, někdo si staví krásný dům, miluje zahradu a rád o ni pečuje.
Všichni jsme tady potřební, všichni jsme stvořeni pro lásku, tak pojďme se všichni spojit a společně tvořit krásnější svět, ..aby, až jednou z tohoto světa budeme odcházet, a věřte, všichni budeme, jsme si každý sám za sebe mohli sami sobě říct. Ano, stálo to za to, žil jsem tu krásný život, pomáhal jsem tvořit krásnější svět.
I když se nám někdy nedaří, věci se nedějí, jak bychom zrovna chtěli, nezoufejte a vydržte! Něco o tom vím. I já mám svůj příběh, dělo se mi toho ne zrovna málo, ale dnes jsem šťastná a vděčná, že se tak dělo, protože dnes bych nebyla právě taková, jaká jsem…
Jsem obyčejná žena, plná vnitřní síly se jen tak nevzdávat, když jsem to dokázala zvládnout já, dokážete to i Vy…, budete-li chtít, třeba s mojí pomocí…
S láskou a pokorou Radka Kunertová (autorka článku).